Peripetie mého taťky
Můj taťka je strašně šikovný chlap. Všechno opraví, vyrobí, není nic, co se týká mužské práce, s čím by si neporadil. Pro mě je to nejšikovnější chlap na světě. Ale také je to chlap, kterého provází celý život všechny možné úrazy, neznám nikoho, komu by se děly takové věci, jako jemu. Pracoval jako opravář zemědělských strojů, jezdil kombajnem a holmerem, což je úžasný obrovský stroj na sklizeň cukrové řepy. Mimo jiné pracoval na česačce chmelu, kde přišel o část prstu, neuvěřitelné štěstí bylo, že se ze stroje vytrhl, a nepřišel o ruku celou. Má přezdívku dráteník, protože spadl z kombajnu, celý se pomlátil a zlámal si žebra. Pro neznalé, ve filmu Vesničko má středisková přejede kombajnéra kombajn a ten vstane a je v pořádku, kombajnér se jmenoval Dráteník. Kolikrát mu slezl nehet, když se klepl kladívkem už ani nepočítáme. Při malování bytu stěhoval nábytek a roztrhl si ruku tak, že si ji musel nechat sešít. Na očním už je jako doma, protože má neustále něco zaseklého v oku. U moře se šel podívat na cvrčka a málem si oko vypíchl o větev borovice. V práci při ohýbání kovové trubky špatně šlápl a spadl pod pracovní stůl. Skončilo to pohmožděním ramene a otřesem mozku. Nedávno něco opravoval ve stodole, lezl po štaflích k trámu, na který chtěl zavěsit provaz. Štafle na nerovném povrchu ujely a spadly. Taťka se naštěstí stihl chytit trámu a zůstal na něm viset, pod ním byla asi pětimetrová výška a na zemi hromady kamenů, které tam byli navezené. Zachránilo ho, že u babičky a dědy byly na návštěvě má dcera s neteří. Běžely za babičkou a křičely, „babičko pomoc, děda visí!“ Babička pohotově vyběhla a dědečka zachránila přistavením žebříku. To je jen minimum z toho, čím vším si můj taťka chudák prošel.
Letos jsme začali v lednu plánovat letní dovolenou v Chorvatsku. Zamluvili jsme si krásný apartmán u moře a těšili se, jak si to celá rodina společně užijeme.
Na vesnici, kde moji rodiče žijí chodí dvakrát týdně chlapi hrát ping pong. Taťka samozřejmě nesmí chybět. Jsou to boje, jako o olympijské zlato. Asi před měsícem, což byl i měsíc do našeho odjezdu na dovolenou, volá večer mamka. Suchým hlasem oznámí.
„Taťka si strašně namlátil při ping pongu, jedeme na pohotovost.“
Jsme bohužel na jeho úrazy tak zvyklí, že nás to ani nepřekvapí. Netrpělivě čekám na telefonu a za několik hodin se dozvím, že má otřes mozku, utržené svaly v rameni a celkově je dost pomlácený. Nechápu, jak se tohle může přihodit u ping pongu. Beru si taťku k telefonu a ptám se ho na to.
„No jak,“ slyším jeho překvapený hlas, že nechápu, že se při takovém boji takové věci samozřejmě dějí, „snažil jsem se vybrat míček, podjelo mi to a zajel jsem pod stůl, hlavou jsem vzal roh stolu, ramenem nohu a sedřel jsem se o zem, ale míček jsem vybral.“ Dodal hrdě. No tak to je asi dovolená v háji, myslím si, ale nahlas nic neříkám. Ale můj taťka je statečný chlap a nic takového si nepřipouští, rameno se sice moc nezlepšuje a je týden do odjezdu, ale rozhodl, že se pojede. Těšíme se všichni moc, balíme, probíhají každodenní radostné telefonáty, co si bereme s sebou, jsme klasičtí Češi, takže hromady jídla jsou samozřejmostí. V den odjezdu volá mamka, „taťka byl u kadeřnice a rozsekl si hlavu o skříňku, když od ní odcházel, je celý zakrvácený, snad mu nebude zle.“ Musím se začít smát, vím, že chudák trpí, ale tohle už není normální.
Dobře to dopadlo, hlavu má sice rozseklou, ale špatně mu není, vyrážíme. Bohudíky jsme šťastně dojeli, sedíme na pláži a pozorujeme taťku, jak skáče do vody z malého mola, fandíme mu a tleskáme. Taťka vylézá z vody a drží se za loket. Praštil se do něj o dno.